Jdi na obsah Jdi na menu
 


Společenská funkce literatury

27. 12. 2006

Společenská funkce literatury

základy antické kultury

Můj vzath k umění

 

 

Společenská funkce literatury

 

-         literatura = písemnictví => všechna literární díla, která mají význam pro společnost

-         nejdříve různé obřady přecházející od gest ke slovním projevům (např. úspěch na lovu apod.)

-         vznik literatury byl podmíněn vznikem písma

-         také při práci vznikla nepsaná slovesnost – např. pranostiky, přísloví, pořekadla

 

 

Lidová slovesnost

 

-         skladby se předávaly ústní formou

-         autor je anonymní jedinec

-         ve své skladbě nemluví na sebe, ale na celý kolektiv

-         témata: o životě, o práci, zábavě

-         ve skladbách je uložena lidová moudrost

-         žánry: písně, pohádky, přísloví, pořekadla, pověsti, bajky, mýty a báje, pranostiky

-         zapsána v 19. stol. – B. Němcová, K.J. Erben, A. Jirásek, Ezop, Lafontaine, Krylov, F.L. Čelakovský, F. Sušil, bratři Grimmové, H. Ch. Andersen

 

 

Mimoevropské písemnictví

 

-         Mezopotámie (Sumerové 4000 př.n.l.)

o       klínové písmo (nejstarší známé písmo)

o       Epos o Gilgamešovi (pouť za nesmrtelností sumerského vládce města Uruku)

o       Chammurapiho zákoník

-         Egypt

o       hieroglyfy, Kniha mrtvých

-         Indie

o       posvátné knihy védy

o       jazyk sanskrt

o       eposy založené na tradiční indické mytologii

o       Rámájana (dle legendy napsal Valmiki => „Ten, kdo kouká z mraveniště“)

-         Čína

o       filozof Konfucius – položil základy čínské filozofie, je mu připisována Kniha písní

-         Persie

o       Avesta – náboženské texty

-         Hebrejská (=židovská) literatura

o       Bible = Písmo svaté (má více částí, Starý a Nový zákon)  

Druhy umění a výrazové prostředky

 

-         slovesné – jazyk, slovo

-         výtvarné

o       sochařství – materiál, barvy, tvary

o       malířství – barvy, tvary

o       architektura – materiál, tvary, barvy

-         hudební – tón

-         pohybové

o       dramatické – pohyb

o       taneční – pohyb

-         filmové – syntetické umění (několik druhů umění dohromady)

-         fotografie

 

 

 

Základy antické kultury

 

Řecká literatura

 

-         Období archaické

 

-         eposy (za jejich autora je pokládán slepý pěvec Homér)

o       Ilias - o Trojské válce, Helena, kůň . . .

o       Odyssea - volně navazuje na Ilias, 10ti letá Odysseova cesta do Ithaky, sirény, zachráněn pomocí Athény, věrná Penelope, prostřelit lukem 12 seker. . .

-         básníci Sapfó (žila na ostrově Lesbos) a Anakreón

-         významnou postavou byl Ezop, vyjadřoval lidovou moudrost v bajkách

-         kalokagathia => harmonický tělesný a duševní rozvoj = ve zdravém těle zdravý duch (později na to reagoval poetismus)

 

 

-         Období atické

 

-          Antické drama

o      

hrálo se v amfiteátrech (dobrá akustika)

o       hráli jen muži (měli masky)

o       hrály se především tragédie

o       schéma

§         expoziceúvod

§         kolizezápletka

§         krizestupňování

§         peripetierozuzlení

§         katastrofa závěr

o       chór – sleduje a komentuje děj (obdoba užita ve Starcích na chmelu)

o       Aristotelovy zákony

§         jednota místa

§         jednota času

§         jednota děje

o       dramatici

§         Aischylos (Oresteia)

§         Sofoklés (Antigona, Král Oidipus – konflikt mezi osudem a lidskou vůlí)

§         Eurípidés (Médea)

§         Aristofanés – psal komedie (Jezdci, Mír,Žáby)

-          Historická literární próza

o       Hérodotos - „otec historie“, napsal spis o řecko-perských válkách

o       Thúkýdidés – vědecké dějepisectví

o       Démosthenes – politický řečník, Filipiky (řeči proti Filipu Makedonskému)

o       Sokrates – dialog, „Vím, že nic nevím.“, učitel Platóna, Platón také sepsal jeho dílo

o       Platón – filozofický dialog: Feidros (o kráse), Menón (o lásce) a Symposion

o       Aristoteles – žák Platóna, vychovatel Alexandra Velikého, spisy Poetika a Rétorika

 

 

-         Období helénistické (řecké)

 

-         rozvoj exaktních věd

o       matematika – Eukleidós, Pythagoras

o       fyzika – Archimédes

 

 

Římská literatura

 

-         Období staré

 

-         navazovala na řeckou literaturu

-         římská komedie

-         dramatik Plautus

o       vytvořil komické typy přejaté např. Moliérem

o       Vychloubačný voják

 

 

-         Období klasické

 

-         klasická próza a řečnictví

o       Cicero

-         básníci

o       Ovidius

§         Proměny (Daithos se chtěl dostat do Athén, létající stroj, jeho syn Ikaros se s ním zřítil a zemřel, protže letěl příliš vysoko)

§         Umění milovat (rady chlapcům a dívkám: nedbalá elegence; nezkrášlovat se na veřejnosti)

o       Vergilius

§         Aeneis (největší římský epos, připomíná Odysseu, důležitost věštby)

o       Horatius

§         Ódy

 

 

-         Období postklasické

 

-         Petronius

o       Neronův soudce krásy

o       Satirikon – satirický román líčící mravy (Hostina u Trimalchiona – slavnost, bohatství, pohodlnost, hosté, otroci)

-         Seneca – filozof

 

 

Můj vztah k umění

 

. . . hudba, humor, filmy . . .

 

 

poezie – je ve verších (Kytice)

próza – není ve verších, většinou epické povídky, romány, kroniky (Proti všem)

drama – určeno pro scénu (Romeo a Julie)

 

lyrika – nemá děj, vyjadřuje pocity, vztahy mezi lidmi (Stříbrný vítr)

epika – má děj (Povídky Malostranské)

drama – určeno pro scénu (Romeo a Julie)

 

epos – žánr velké epiky, rozsáhlá, převážně veršovaná skladba se zvolna probíhajícím dějem,

vypravuje o historických událostech, činech významných jedinců, smyšlených událostech např, ze života bohů

 

bajka – veršovaná nebo prozaická, zvířata si počínají jako lidé, alegorie, mravní ponaučení

 

komedie – dramatický žánr, veselý děj, dobrý konec

 

pohádka – původem lidové vyprávění, celé vymyšleno, fantastické prvky, zápas dobra se

     zlem, dobro vítězí

 

pořekadlo – drobný, někdy rýmovaný, útvar, udržovaný lidovou tradicí, vyjadřuje životní

        zkušenost, neobsahuje oproti přísloví mravní ponaučení

 

pověst – vypravuje o skutečné události, avšak je volně zpracováno autorem dle jeho fantazie

 

pranostika – lidové pořekadlo vyjadřující pozorování počasí a jeho předpověď, dlouhodobé

 

satira – zobrazuje záporné jevy ve společnosti s použitím nadsázky, sarkasmu, ironie

 

 

Četba

 

I. Olbracht: Biblické příběhy

E. Petiška: Staré řecké báje a pověsti